Co znamená panic u žen a jak s tím v gynekologii zvládnout

Co znamená panic v kontextu ženského zdraví? Nejde o anglické slovo, které se náhodou objevilo v lékařské konzultaci. Je to zkratka pro panic attack - panickou ataku. A ano, tohle se stává častěji, než si většina žen přiznává. V gynekologii v Brně i jinde to často zůstává neřešené, protože ženy si myslí, že to je jen „nervová věc“ nebo „přehnaná reakce“. Ale když ti srdce začne bušit jako na závodech, dýcháš jako po běhu 100 metrů, i když jsi seděla na židli, a cítíš, že umřeš - to není jen stres. To je panická ataka.

Co se v těle děje při panické atace?

Panic není jen psychický problém. Je to fyzická reakce, kterou tělo spustí, když si myslí, že je v nebezpečí. I když žádného lvího útoku nevidíš. V těch chvílích se tělo přepne do režimu „boj nebo útěk“. Adrenalin se vypouští jako z hadice, svaly se napínají, dýchání se zrychluje, krev se přesměruje z břicha k svalům. Tělo chce přežít. Jenže v tomto případě není žádný lví útok. Je to jen tělo, které se spletlo.

V gynekologii se to často projevuje při vyšetření. Některé ženy říkají: „Když přijdu na gynekologa, začnu se třást. Cítím, že se mi zatíží hrudník, nevím, co se děje.“ To není strach z vyšetření. To je panická ataka. A nejde o to, že jsi „slabá“. Jde o to, že tělo se naučilo reagovat na určité podněty jako na životně důležitou hrozbu - i když to není pravda.

Proč se to děje právě u žen?

Ženy jsou častěji postiženy panickými atakami než muži. Podle dat z České republiky je to přibližně dvakrát častěji. Proč? Ne proto, že jsou „citlivější“. Ale protože jejich tělo je vystaveno většímu hormonálnímu výkyvu. Estrogen a progesteron ovlivňují systém, který řídí úzkost - tzv. limbický systém. Když máš menstruaci, těhotenství, porod nebo menopauzu, tyto hormony skáčou nahoru a dolů. A každý skok může přehodnotit, co je „bezpečné“ a co „nebezpečné“.

Těhotenství je jeden z nejčastějších kontextů, kdy se panic objeví. Některé ženy popisují: „Po prvním ultrazvuku jsem cítila, že se mi zatíží krk, cítím, že se mi zatíží hrudník, a myslím si, že dítě je v nebezpečí.“ Ale všechny vyšetření jsou v pořádku. Tělo jen nevěří, že je všechno v pořádku. A to je právě to, co panická ataka dělá - přepisuje realitu.

Co to vlastně cítíš?

Když se ti stane panic, nejspíš zažiješ něco z tohoto seznamu:

• Prudké bušení srdce - jako by ti někdo v hrudi zatloukal kladivo
• Chudý dech nebo pocit, že nemůžeš dýchat
• Závratě, ztráta rovnováhy, pocit, že se vše kolem točí
• Bolest v hrudi - často přesně jako srdcový záchvat
• Zimnici nebo horko - najednou jsi mokrá nebo třeseš se
• Strach, že umřeš, že se zblázníš nebo že ztrácíš kontrolu
• Časté nebo náhodné závraty, nevolnost, zácpa nebo průjem

Tyto příznaky se objevují během 5-20 minut. A potom? Zmizí. Zůstane ti jen únavy, pocit, že jsi „vypálená“, a strach, že se to znovu stane. A právě ten strach - že to znovu přijde - je to, co z toho dělá chronický problém.

Co dělat, když to přijde?

Není to něco, co se „vydrží“. Nejsou to „nervy“. Je to fyzický stav, který se dá naučit ovládat. A první věc, kterou musíš vědět: panic tě nezabije. Nikdy.

Tady je jednoduchá metoda, kterou používají gynekologičky v Brně a v Olomouci:

1. Zastav se. Nezakladej se. Neříkej si „nemůžu to zvládnout“. Jen řekni: „Tohle je panic. Tohle je fyzická reakce. Tohle se skončí.“
2. Dýchání. Dej si ruku na břicho. Dýchání musí být z břicha, ne z hrudníku. Vdechni pomalu - čtyři sekundy. Zadrž - dvě sekundy. Vydýchej - šest sekund. Opakuj to pětkrát. Tím ukážeš mozku: „Není žádné nebezpečí. Můžeme se uvolnit.“
3. Zaměř se na fyzický detail. Vezmi si například kávovou lžíci. Podívej se na ni. Zjisti, jaká je barva, jak se na ní odráží světlo, jak se cítí v ruce. To tě přesune z myšlenek zpět do těla. A tělo je bezpečné.

Tato metoda není „příběh o klidu“. Je to neurologický trik. Když změníš způsob dýchání, změníš signál do mozku. A mozek přestane myslet, že jsi v nebezpečí.

Když to přijde na gynekologii

Největší chyba je mlčet. Mnoho žen si říká: „To nechci říkat gynekologovi, bude si myslet, že jsem šílená.“ Ale gynekolog, který pracuje s ženami každý den, už s tím měl co do činění. Můžeš říct: „Při vyšetření mi někdy přijde takový pocit, že se mi zatíží hrudník a nemůžu dýchat. Vím, že to není fyzický problém, ale cítím to opravdu. Můžete mi pomoct?“

Některé gynekologičky v Brně už mají v nabídce krátké dýchací cvičení pro pacientky, které mají panické ataky. Některé dokonce vydávají karty s návodem na dýchání - jako „krabičku s klíčem“ pro těžké chvíle. Nejsi jediná. A nejsi „nepříjemná pacientka“. Jsi pacientka, která hledá pomoc - a to je znamení síly.

Když to nezmizí

Je-li panic častý - více než dvakrát měsíčně - nebo tě omezují, nemůžeš jít na vyšetření, nechceš být sama, nechceš jít na návštěvu, pak je čas zvážit odbornou pomoc. Nejde o „přijít na psychiatra“. Jde o to, že některé ženy potřebují jen krátkou kognitivně-behaviorální terapii (KBT). To je terapie, která se zaměřuje na to, jak tělo a mysl reagují na strach. Většinou stačí 6-12 sezení.

Některé ženy se bájí léků. A máš pravdu: léky nejsou řešení na vždy. Ale někdy jsou pomůckou - jako brýle. Když máš špatné vidění, neříkáš „nechci brýle, mám to pod kontrolou“. Říkáš: „Chci vidět jasně.“ A to je přesně to, co léky dělají při panických atakách - pomáhají tělu najít rovnováhu, dokud si nevytvoříš nové návyky.

Co můžeš udělat dnes

Nechť je to první krok. Neřeš celý problém. Jen jednu věc:

• Příště, když se ti stane panic, zapiš si: kdy? kde? co jsi dělala? co jsi cítila? Jak dlouho to trvalo?
• Načti si na telefon aplikaci, která ti pomůže s dýcháním - například „Breathe“ nebo „Calm“. Stačí 5 minut denně.
• Řekni někomu, kdo ti důvěřuje: „Někdy mi přijde panic. Nechci o tom mluvit, ale vím, že to není jen tak.“

Tyto kroky nevyřeší všechno. Ale začnou změnu. A změna je to, co potřebuješ. Ne úplné vyřešení. Jen začátek.

Panic není znak slabosti

Je to znak, že tělo reaguje na přílišný tlak. A žena, která se snaží být všechno - matka, pracovnice, manželka, dcera, přítelkyně - je vždycky pod tlakem. Panic není tvoje chyba. Není to „přehnaná reakce“. Je to tělo, které ti dává signál: „Potřebuješ pomoci. Potřebuješ klid. Potřebuješ se nechat být.“

Není potřeba, abys se cítila vina. Není potřeba, abys se styděla. Jen potřebuješ vědět, že to je reálné. A že to jde zvládnout. Mnoho žen v Brně to už zvládlo. A ty můžeš taky.