Kdy začíná bolet mimoděložní těhotenství? Příznaky a kdy hledat lékaře

Stále se slyší, že mimoděložní těhotenství je vzácné. Ale když se to stane tobě, už to není vzácnost - je to nouzová situace. A největší nebezpečí? Často se přehlíží, protože příznaky vypadají jako běžná těhotenská potíž. Až začne bolet - už je často pozdě.

Co je mimoděložní těhotenství?

Mimoděložní těhotenství je, když se vajíčko přichytí mimo dělohu. Nejčastěji se to děje ve vaječníku, vejcovodu nebo břiše. Děloha je navržená tak, aby těhotenství podpořila - má silné stěny, krevní oběh a místo pro plod. Vejcovod ne. Tam není místo, aby se plod vyvinul. A když se tam začne růst, stěna se natahuje, krevní cévy se rozbíjejí - a to způsobuje bolest.

Těhotenství se už nejedná o to, jestli je vajíčko oplodněné. Už se jedná o to, kde se nachází. A tam, kde nemá být, se stává nebezpečím pro život.

Kdy začíná bolet?

Bolest nezačíná hned. Obvykle se projevuje mezi 6. a 10. týdnem těhotenství. To je čas, kdy plod dosáhne velikosti, která začíná přetěžovat tkáně kolem. Pokud je těhotenství ve vejcovodu, můžeš začít cítit:

• Prudkou, ostrou bolest na jedné straně břicha - ne jako obyčejný křeč, ale jako když tě něco škrábe zevnitř
• Bolest, která se šíří do ramene nebo zad
• Nepravidelné krvácení - tmavě červené nebo hnědé, často s kousky tkáně
• Závratě, mdloby nebo náhlý pokles krevního tlaku

Nejde o „příjemnou“ bolest. Není to jako před menstruací. Je to bolest, která tě „přiměje“ zastavit. Když jí cítíš, neříkej si „to bude pravděpodobně jen plyn“. To může být předzvěst závažného poškození vejcovodu.

Proč to bolí?

Ve vaječníku nebo vejcovodu není místo na plod. Když se embryon začne růst, stěna se natahuje jako gumový balónek, který se přetíží. V okamžiku, kdy se tkáň přetáhne přes hranici, začnou praskat cévy. Krev se začíná vylévat do břišní dutiny. To je přesně ten okamžik, kdy bolest přechází z „nepříjemné“ na „nemožnou“.

Bolest v rameni? To není náhoda. Když krev z břicha stéká pod diafragmu, dráždí nervy, které se táhnou až k rameni. Je to jako signál, že něco je vážně špatně. A nejde o nějakou „zvláštní“ bolest - je to bolest, která tě přiměje zavolat záchrannou službu.

Co se stane, když to přehlédneš?

Největší nebezpečí mimoděložního těhotenství není, že se nevyvine dítě. Je to, že se vejcovod může zcela prorazit. To se stává obvykle mezi 6. a 10. týdnem. Když se vejcovod prorazí, dojde k vnitřnímu krvácení - můžeš ztratit až 1 litr krve během několika minut.

Výsledek? Šok, mdloby, nevědomost. A bez okamžité lékařské pomoci - smrt. To není přehnané. V České republice se každoročně objeví 10-15 případů, kdy mimoděložní těhotenství skončilo tragicky, protože bylo přehlédnuto. Některé ženy si myslely, že to je jen „silnější menstruace“. Jiné si říkaly, že to bude „zánět“.

Nejsou to „případné“ rizika. Jsou to fakta. A každý případ, který se přehlédne, je případ, který se mohl předcházet.

Kdy hledat lékaře?

Nechceš čekat, až bude bolet. Ale když už bolest začne, nečekáš. Hned. I když:

• Máš kladný test na těhotenství
• Ještě jsi nebyla na ultrazvuku
• Nebo máš jen mírné krvácení

Nejde o to, jestli „vypadáš“ těhotná. Jde o to, jestli tě něco „bodne“ zevnitř. Pokud máš některý z těchto příznaků - jdi na lékaře ihned:

• Ostrá, jednostranná bolest v břiše nebo pánvi
• Nepravidelné krvácení, které není jako menstruace
• Bolest v rameni nebo zad
• Závratě, mdloby, zrychlený tep
• Náhlý pokles krevního tlaku - cítíš se, jako bys se měla propadnout

Nečekáš na příští den. Nečekáš na pondělí. Nečekáš, až se ti to „přejde“. Jdeš do nemocnice. Nebo do porodního oddělení. Nebo na záchrannou službu. Když je to mimoděložní těhotenství, čas je kritický. Každá hodina, kterou čekáš, zvyšuje riziko.

Co se dělá v nemocnici?

Nejprve ti vezmou krev. Zkontrolují hladinu hormonu hCG - pokud se nezvyšuje tak, jak by mělo, je to červená vlajka. Pak ti udělají ultrazvuk. Pokud nevidí vajíčko v děloze, ale hCG je vysoké - je to podezření na mimoděložní těhotenství.

Už v 90 % případů lze mimoděložní těhotenství zjistit do 7. týdne. A pokud je detekováno včas - může se léčit léky. Injekce metotrexátu zastaví růst embrya a tělo ho postupně vstřebá. Není potřeba operace. Není riziko poškození vejcovodu.

Ale pokud už je vejcovod přetížený, nebo se začal prorážet - je potřeba okamžitá operace. Nejčastěji laparoskopie - malé řezy, kam se vloží kamera a nástroje. Cíl: zastavit krvácení, odstranit těhotenství a zachovat vejcovod, pokud je to možné.

Co můžeš udělat, abys to předešla?

Není možné mimoděložní těhotenství zcela předcházet. Ale můžeš snížit riziko:

• Před těhotenstvím léčit záněty pohlavních orgánů - chlamydie a gonokoky jsou hlavní příčinou poškození vejcovodů
• Nenechávat si případné infekce bez léčby
• Při opakovaném neplodnosti nebo předchozím mimoděložním těhotenství se nechat vyšetřit - zda nemáš poškozené vejcovody
• Po IVF se přísně držet návštěv na kontrolu - riziko je vyšší

Nejde o to, že jsi něco udělala špatně. Nejde o vinu. Ale o to, abys nečekala, až bude příliš pozdě.

Co dělat, když jsi to přežila?

Po mimoděložním těhotenství se tělo potřebuje zotavit. Fyzicky i emocionálně. Některé ženy cítí, že „to bylo špatné těhotenství“. Ale to není pravda. To bylo těhotenství, které se stalo mimo místo, kde nemělo být. A ty jsi to přežila.

Po léčbě se doporučuje čekat 3-6 měsíců, než se znovu pokusíš o těhotenství. A při dalším pokusu je důležité:

• Udělat ultrazvuk už na 5. týdnu
• Nečekat na bolest - hned po kladném testu jít na vyšetření
• Nechat se zkontrolovat, zda nemáš poškozené vejcovody

Mnoho žen poté znovu otěhotní a porodí zdravé dítě. To je možné. Ale jen pokud se neopakuje chyba - čekání na bolest.

Co si pamatovat?

Ne každá bolest v břiše během těhotenství je mimoděložní těhotenství. Ale každá ostrá, jednostranná bolest - je varováním. A každá žena, která si řekne „to snad není nic vážného“, riskuje svůj život.

Těhotenství není jen o pozitivních zprávách. Někdy je to o tom, když se něco nevyvíjí tak, jak by mělo. A v takovém případě je jediný správný postup: nečekat. Jít. Zavolat. Přijít.

Bolest není příznak, který se dá ignorovat. Je to signál, že tělo říká: „Pomoz mi, než bude pozdě.“