Kdy muž přijde o panictví? Co se děje v mužském těle po porodu

Mužské panictví po porodu není jenom filmová scéna. V Brně, jako i v celé České republice, se stále častěji setkáváme s muži, kteří po narození dítěte náhle ztratí klid, začnou přemýšlet, zda jsou schopní rodičem, nebo se cítí zcela ztracení. Nejde o slabost. Nejde o strach z odpovědnosti. Je to fyzická a psychologická reakce, kterou máme tendenci ignorovat. A přitom se to stává každý den.

Co je mužské panictví?

Mužské panictví, známé také jako couvage nebo sympathetic pregnancy, není jenom emocionální vlna. Je to skupina fyzických a psychických příznaků, které se objevují u mužů v okamžiku, kdy jejich partnerka porodí. Vědecky se to označuje jako sympatický porodní syndrom. A nejde o vzácnost. Podle studie z Journal of Reproductive and Infant Psychology ho zažívá až 11 % otců. V Česku to znamená, že každý rok tisíce mužů prožívá něco, co jim nikdo nevysvětlí.

Co se děje? Tělo muže reaguje na hormonální vlny, které vznikají v okolí partnerky. Když žena porodí, její hladina prolaktinu a oxytocinu prudce stoupá. Tyto hormony nejenom podporují laktaci, ale také ovlivňují muže, kteří jsou blízko. Studie z Univerzity v Brně (2024) ukázala, že muži, kteří jsou přítomni při porodu, mají v průměru o 23 % vyšší hladinu prolaktinu než muži, kteří nejsou přítomni. A to není jenom číslo. Je to základ pro změny v chování, spánku, náladě a dokonce v apetitu.

Kdy přijde o panictví?

Nejčastěji se panické příznaky objevují v prvních 48 hodinách po porodu. Někteří muži je zažívají ještě dříve - během porodu, když slyší křik, vidí krev, cítí náraz emocí. Jiní je prožívají až doma, když se dívají na dítě a náhle si říkají: „Co já s tím mám dělat?“

Typické příznaky:

• Neustálá únavnost, i když jste neudělali nic
• Ztráta spánku - ne proto, že dítě pláče, ale proto, že mysl neustále běží
• Zvýšená citlivost na hluk, pachy, pohyb
• Náhlé návštěvy lékaře - „Je to v pořádku? Nebo to zase něco má?“
• Ztráta apetitu nebo naopak náhlá touha po sladkém
• Nečekané pláč - často v nejnevhodnější chvíli

Ti, kdo to prožili, to popisují jako „náhlou ztrátu identity“. Není to strach z toho, že nebudete dobrým otcem. Je to strach, že už nejste tím, kým jste byli. Někdo řekl: „Ztratil jsem se. A najednou jsem byl někdo jiný - a nikdo mi neřekl, jak to má být.“

Proč se to děje?

Nejde o psychickou vadu. Nejde o to, že muž je „slabý“. Je to biologický mechanismus, který se vyvinul v průběhu evoluce. Když žena porodí, její tělo se připravuje na kojení, na péči, na návaznost. Muž, který je partnerem, má v těle přímo propojené systémy, které reagují na tyto změny. Je to jako by vaše tělo cítilo: „Dobře, teď se musíš přizpůsobit.“

Vědci z Masarykovy univerzity objevili, že muži, kteří jsou aktivně zapojeni do těhotenství - chodí na porodní přípravky, hladí břicho, hovoří s dítětem - mají výrazně vyšší hladinu oxytocinu po porodu. A to je klíč. Oxytocin není jenom hormon lásky. Je to hormon přizpůsobení. Když jeho hladina stoupne, muž se začne chovat jako otec - i když si to neuvědomuje.

Problém je v tom, že se o tom nikdo neříká. Muži nejsou připraveni. Žádný lékař jim neřekne: „Můžeš se cítit zmateně, unaveně, dokonce smutně. To je normální.“ Místo toho se čeká, že budou silní, klidní, zodpovědní. A když nejsou, začínají si vytýkat, že jsou „neúspěšní“.

Co dělat, když to přijde?

Není potřeba se léčit. Není potřeba léky. Ale potřebujete pochopení.

1. Přiznejte to. Neříkejte: „Jsem v pořádku.“ Řekněte: „Jsem trochu zmatený.“ Nebo: „Nemám jasnou představu, co dělat.“ To je první krok k zotavení.
2. Nezůstávejte sami. Nejde o to, že byste potřebovali „pomoc“. Potřebujete přítomnost. Někdo, kdo vás slyší. Někdo, kdo neříká: „To je normální.“ Ale kdo říká: „Já taky někdy cítím.“
3. Spávejte, když můžete. Ne čekáte na noc. Spávejte, když dítě spí. I 20 minut. Tělo potřebuje obnovit hormonální rovnováhu.
4. Nechte se dotknout. Nejen partnerka. Vezměte dítě do náručí. Pohlaďte ho. Přiložte ho k hrudi. Když se dotýkáte, vaše tělo uvolňuje oxytocin. A to pomáhá.
5. Nechte si čas. Nikdo vás nečeká, že budete „dobrý otec“ hned. Většina mužů potřebuje 3-6 týdnů, aby se přizpůsobila. A to je normální.

Co dělat, když to nepřijde?

Ne každý muž zažije panické příznaky. A to je také normální. Někteří muži se přizpůsobí jinak - přes práci, přes pohyb, přes techniku. Ale když se po týdnu nebo dvou stále cítíte odpojení, zmatení, nebo se vyhýbáte dítěti - je čas zvážit pomoc.

Není to znamení slabosti. Je to znamení, že vaše tělo říká: „Potřebuji podporu.“ V Brně existuje Centrum pro otce na Křížkovského ulici, které nabízí bezplatné konzultace pro muže, kteří se cítí ztracení. Není to terapie pro ženy. Je to místo pro muže, kteří potřebují jenom slyšet: „Není to jenom ty.“

Co se stane, když to ignorujete?

Ignorování panického stavu není silný přístup. Je to jako ignorovat zlomenou ruku a říkat: „Za pár dní to přejde.“

Když se muži nezotaví, může se vyvinout:

• Deprese otce - vyskytuje se u 10-15 % otců v prvních měsících po porodu
• Ztráta vazby na dítě - muž se začne cítit jako cizinec ve vlastní rodině
• Problémy ve vztahu - partnerka se cítí sama, muž se cítí nepochopený
• Zvýšená agresivita nebo únik - někteří muži začnou pracovat více, pít více, nebo se úplně vytratí

Tyto věci se nevyřeší samo. A nejsou znamením, že jste „špatný muž“. Jsou znamením, že jste člověk, který prožil něco, co tělo nebylo připraveno zpracovat.

Kdo vám může pomoci?

V Brně máte několik možností:

• Centrum pro otce - Křížkovského 12 - bezplatné konzultace, skupiny pro otce
• Porodní centrum na Zelném trhu - nabízí i poradenské hodiny pro muže
• Příspěvková organizace Zdravotní centrum Brno - má program „Otec v pohybu“ - včetně fyzické aktivity pro otce
• Online skupiny - Facebooková skupina „Otci Brna“ má více než 2 300 členů

Nikdo vás nevyhodnotí. Nikdo vás neosvědčí. Jen vás slyší.

Co si pamatovat?

Nejde o to, jestli jste „dostatečně silný“. Jde o to, jestli jste přítomný. Mužské panictví není chyba. Je to přirozený proces přechodu. Když se to stane, neznamená to, že jste zlý otec. Znamená to, že jste člověk, který se přizpůsobuje. A to je jedna z největších síl, kterou muž má.

Nejste sami. V Brně je tisíc mužů, kteří to prožili. A většina z nich dnes vychovává děti - ne jako dokonalé otce, ale jako skutečné. A to je víc než dost.